Vážení a milí kuličkáři. Konečně jsem se dostal k tomu, abych zde vyjádřil svůj názor na tuto problematiku. Toto se řeší především z toho důvodu, že ze zvedání kuliček se opravdu stal nešvar a hráči toho zneužívají, což fakt dělá zlou krev. Tatam je radost a pohoda ze hry, což se mi na kuličkách vždycky líbilo. Hráči se navzájem bedlivě sledují, zda se některý z nich nedopustí nějaké neregulérnosti. K tomu může dojít velice snadno a ve většině případů určitě nechtěně (pokud upravujete terén pod kuličkou, nesledujete stále místo kde původně ležela, ale odstraňujete právě nechtěnou překážku a může se stát, že ji nevrátíte přesně na původní místo). Vysvětlujte pak ovšem soupeři, že to nebylo vaším úmyslem. To je jeden z důvodů, proč by se měl eliminovat počet zvednutých kuliček při hře na minimum. Tím dalším důvodem je čas. Jsou hráči (a v poslední době jich stále přibývá a já se ani nedivím, když se to smí), kteří věnují více času terénním úpravám, než vlastní hře. Toto všechno soupeře přinejmenším rozladí a už jsem viděl mnoho hráčů, jejichž psychický stav po takovéto hře by bylo možno výstižně popsat až po 10té hodině večerní.
Takže já bych navrhoval povolit úpravu terénu pod kuličkou pouze v případě zašlápnutí kuličky (za to hráč nemůže a v měkkém terénu je to situace naprosto běžná) a nebo když se kulička ocitla v takové prohlubni, ze které opravdu nejde vycvrnknout (což je ekvivalent zašlápnutí a stává se to hlavně na mokrých površích, kde si kuličky při rozhozu prohlubeň vytvoří vlastní vahou) a pouze po předchozím upozornění soupeře, že se kulička bude upravovat. To se samozřejmě týká kuličky, se kterou má hráč v úmyslu bezprostředně poté hrát. Ve všech ostatních případech by se kuličky zvedat nesměly a už vůbec ne kuličky, se kterými se nebude hrát, nebo dokonce soupeřovy.
Líbí se mi Radkův původní jednoduchý návrh, jen bych to ještě doplnil tím, že když je kulička pod úrovní terénu dejme tomu ½ a více svého objemu, (to už je prakticky nehratelná) pak by hráč soupeře pouze informoval, že bude povrch pod kuličkou upravovat. V ostatních případech těžko hratelných kuliček by záleželo na dohodě obou hráčů. Proč píšu těžko hratelných? Tím mám na mysli například situaci, kdy je kulička cca 1/3 pod úrovní terénu, ale vycvrnknout se ještě dá. Rozhodně nemám na mysli situace, kdy se kulička ocitla v jakési prohlubenince, kterou tam vytvořila moucha při neopatrném přistání. Ta 1/3 mi přijde jako rozumný limit a vzniklé situace mohou důkladně prověřit umění hráčů.
A ještě k tomu zašlápnutí kuličky. Mohu zodpovědně prohlásit, že zašlápnout se dá i kulička, která je blízko u důlku. Jsem naprostej motorickej debil a už se mi to párkrát povedlo. Může se to stát hlavně v blátivém povrchu, kdy kuličky, ač předtím pestrobarevné, mají barvu bláta.
Neřeším tady „rantly“ u důlků. To je věc, kterou by si hráči měli zkontrolovat a případně opravit ještě než začnou hrát a také před cvrnkem. Pouze bych doporučil pořadatelům zahrabávat umělé důlky cca 0,5 cm pod úroveň terénu, čímž možnost vzniku rantlu odpadá.
Naprosto specifický případ (o kterém se zmínil Leoš) je ten, kdy odcvrnkávaná kulička skončí ve vedlejším důlku. Důlek není terénní nerovnost, nýbrž nedílná součást hřiště, takže jakékoli zahrabávání je nesmysl a soupeři nezbývá než uznat že se odcvrnk mimořádně dobře povedl a přemístit si kuličku na čáru hodu (pokud to tedy není borec, který ji umí z důlku vycvrnknout
To házení z čáry hodu když je kulička v nehratelné pozici se mi moc nezamlouvá. Pokud bude blízko u důlku, tak si nehratelnou pozici dost dobře nedovedu představit (kromě výše uvedeného) a pokud je daleko, tak by to hráče ve většině případů zvýhodnilo.
Taktéž úprava terénu před kuličkou je podle mě v mnoha případech zdlouhavá a mnohdy zbytečná. Podle mě by se směly odstranit pouze viditelné překážky, místo nějakého zametání, vyfoukávání apod. Vždyť jsou to právě ony drobné nerovnosti a nedokonalosti terénu, které dodávají hře na zajímavosti a k umění hráče samozřejmě patří i „přečíst“ terén. Upřímně řečeno, koho z vás by bavila hra na absolutně rovném terénu, kde by 8, 9, případně všech 10 kuliček z rozhozu skončilo v důlku? Ale to už by byla diskuze na samostatné vlákno.
A ještě ke zvedání soupeřovy kuličky. To by se nemělo povolit v žádném případě. Hráč má svoje kuličky, soupeř také a neměli by si vzájemně zasahovat do hry tím, že by jakkoli manipulovali cizími kuličkami. Ani po dohodě! Proč bych měl soupeři dovolit, aby upravil povrch pod mojí kuličkou, když si to stejně dobře (ne-li lépe) mohu udělat sám (v případě, že to bude dovoleno). V případě, že by toto dovoleno bylo, tak by se klidně mohlo stát, že hráč, kterému se nepovede rozhoz by zvedl klidně třeba 5, 6 i více soupeřových kuliček (samozřejmě postupně), pěkně by si terén pod nimi opucoval a pak by je poslal někam do Tramtárie, odkud by pak bylo dost těžké se trefit do důlku a už zhola nemožné mu to oplatit. V takových případech by vlastně hráč pykal za to, že se mu povedl rozhoz! A znám i hráče, kteří by si na svoji kuličku nenechali sáhnout už z čiré pověrčivosti (sáhnul mi na ni soupeř – už mi to s ní nepůjde = prohraju). Respektujme i takovéto názory.
No a teď ještě co v případě, že si hráč bude upravovat terén pod kuličkou (nebo jakkoli manipulovat s kuličkou) bez upozornění soupeře? Podle mne je to jednoduché. Zvedl kuličku, takže s ní vlastně pohnul a v tom případě je na řadě soupeř.
Je mi jasné, že bude docházet k situacím, kdy terénní nerovnosti hráče poškodí, ale v jiné hře mu zase pomohou, nebo poškodí soupeře. Těmto případům se zabránit prostě nedá. V kuličkách odpradávna platilo „příroda hraje“ a tak by to mělo zůstat i nadále.
Pro Martina A: Hele, za pár týdnů bychom ty naše litanie mohli vydat knižně. Když se k nám přidá ještě Jarda Z. tak už to vydá na pěknej tlustopis a budem prachatýýý!